Peklo, očistec, ráj

ŠOK! PŘINÁŠÍME VÁM EXLUZIVNÍ ZPOVĚĎ OBČANKY, KTEROU DOMA NAPADLI MALÍŘI!

Čas od času v domácnostech zavládne výjimečný stav. Předvánoční gruntování, balení kufrů na dovolenou – ovšem tento drobný shon není ničím proti malování, nejhrůznějšímu infernu na zemském povrchu. Snad zlovolný ďábel zasel semeno myšlenky o nezbytnosti malování, snad to bylo nolanovské vnuknutí, zkrátka šéfka rozhodla, že se bude malovat a basta.

Pod dohledem generalissima jsme se jali přepečlivě olepovat a zakrývat vše, co by nedej bože mohlo být potřísněno a navždy znehodnoceno zvolenou dvojicí barev. Bitevní přípravy však byly hrubě podceněny, neboť když jsme v noci zemdleni ulehli na svá lůžka, stále zbývalo ohromné kvantum práce a nepřítel se blížil.

K úderu osmé hodiny ranní do domu napochodovalo duo malířů vyzbrojeno bezpočtem štětek, kterýmiž se zmínění vetřelci začali výhružně ohánět, a rozpoutali tak paniku v řadách mužstva. Jistí členové domácnosti, kteří si přejí zůstat v anonymitě, vzali roha a důmyslně se ukryli na lavicích venkovního posezení. Jejich radost ale neměla dlouhého trvání, neboť byli objeveni a vyexpedováni zpět na bitevní pole. Válka zuřila na všech frontách – v kuchyni, jídelně, obývacím pokoji i na schodišti… Ač jsme nepřítele převyšovali počtem, nemohli jsme se vyrovnat jeho takticky vyspělým manévrům. Též se nedostávalo potravinových přídělů, místní zásobovací jednotka nedokázala zasytit naše hladové krky. Odkázáni na pouhopouhé pečivo, které hrdinný vojín přenesl přes palebnou linii, jsme ale odrazili hlavní nápor nepřátelských sil a navečer v zákopu celá skvadra usnula bezesným spánkem.

Ráno jsme sotva pojedli trochu šlichty z ešusu a nepřítel už bušil na vchodové dveře. Tentokráte oslabeni o mocného generalissima, jenž musel kvůli bolavému zubu navštívit marodku, jsme se znovu pustili do nerovného boje s muži, kteří měli na své straně kráčející štafle AT-AT. Naši morálku pozvedlo obnovení pozemního zásobování a brzký návrat generalissima, který se navzdory silným bolestem zapojil do bitvy. Mužstvo se po dlouhé době pořádně najedlo a se znovunalezenými silami srdnatě bránilo každý centimetr svého obydlí. Malíři pochopili, že tady více nezmůžou, a v posledním zoufalém ataku štětkami zaneřádili koupelnu. Pak popadli své zbraně a za našich oslavných pokřiků prchli. Snad od nich bude dlouhá léta klid.

Podle posledních zpráv z bitevního pole se zdá, že chvíli potrvá, než se vše vrátí do původního stavu. Členové domácnosti zpustošené krvelačnými malíři ale odhodlaně říkají: „My se vrátíme zpět a budeme ještě silnější.“ 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *