Něco málo o Twitteru

Na Twitteru se mi nejvíc líbila anonymita, kdy si vyberu zajímavý účet, sleduji ho, a pokud mě z nějakého důvodu omrzí, dám mu s lehkým srdcem unfollow. Nudíš, nelíbíš se mi, tak nazdar. Není v tom nic osobního. (Naproti tomu na Facebooku by vymazání z přátel mohlo být považováno za akt otevřeného nepřátelství.) A z mého pohledu se anonymita na Twitteru postupně vytrácí. Někteří uživatelé se po několikaletém sledování zhmotnili, popisují svůj každodenní život, a tím se paraziticky vtírají do mého, a to do takové míry, že když chci dát unfollow, éterický uživatel je někde kolem a vyčítavě se na mě dívá. Pak dokonám dílo zkázy, zmáčknu červené tlačítko a on zalká „@Chobolova unfollowed me“. Proč jen nemůžete zůstat virtuální a anonymní a ušetřit mě myšlenek typu „No jó, on sice píše blbosti, ale sleduje mě už dva roky, odpovídá na moje tweety, přidává si je mezi Favorites, tak přece mu nedám unfollow.“ Není úplně absurdní, když přemýšlím, zda neurazím daného uživatele tím, že ho přestanu sledovat? Vždyť je to anonymní osoba, kterou jsem v životě neviděla, nevím ani, jestli existuje.

Trochu objektivnější postřeh je tento – zmizelo průkopnické nadšení z dob, kdy Twitter byl něčím novým, jakousi elitní alternativou plebejského Facebooku a spousta uživatelů se svými tweety snažila dostát uměle vytvořené pověsti patricijů sociálních sítí. Ale snad by to šlo říct i jednodušeji – některé jedince, mě nevyjímaje, omrzela stará hračka. Koneckonců i na Facebooku se nové příspěvky objevují velmi sporadicky, a to většina z nich jsou odkazy na hudební videa.

A ještě jedna myšlenka, která se asi tluče s mojí ódou na anonymitu. Nebrat Twitter a obecně sociální sítě moc vážně. Stejně do vod internetu vypouštíme své Doriany Graye, zatímco obrazy jsou pečlivě uschované za monitorem notebooku, displejem mobilního telefonu či tabletu.

3 komentáře u „Něco málo o Twitteru

  1. lefiath

    Paradoxně jsem tu z twitteru, protože jsem si všiml že mě sleduješ 🙂 V podstatě mám podobný pohled na věc, sleduju jen zlomek lidí co sleduje mě, protože víc bych prostě nezvládal a většinou jsou to buď lidi co znám, nebo co mě opravdu zajímají. Ale když mě někdo přestane zajímat, nebo zjistím že jsem začal sledovat někoho, kdo jde ve skutečnosti mimo mě, tak ho přestanu sledovat. Stejně tak na druhou stranu věřím v přirozenost a pokud mě někdo přestane sledovat kvůli tomu co píšu, přijmu to bez nějaké výčitky. A ne se přizpůsobovat a psát tak, aby mě sledovalo co nejvíc lidí a pokud možnost co nejméně si mě odebíralo.

  2. xChaos

    No já bych jen dodal, že historicky Facebook nabral svoje uživatele právě tím, že předstíral, že je elitní sítˇ: nejdřív jen pro studenty Harvardu, potom jen pro americké VŠ studenty, potom jen pro zvané, apod. … masovou záležitostí se stal až později.

    Kdo by odmítl pozvánku do „elitního klubu“, že… no a díky tomu tam jsou teď všichni. Já ne, mě účet před pár lety zrušili:
    http://teckacz.cz/1053-Jak-byt-odejit-z-Facebooku-

    Twitter je možná starší, než Facebook: celé tajemství je v tom, že původně předpokládal distribuci tvítů ve formě SMS zpráv, a z toho vzešlo celé to zkracování. Že na něm není povinné vyskytovat se pod pravým jménem, to se mi samozřejmě líbí (já tedy přezdívku s pravým jménem klidně mixuju, ale jsem nerad, když jí nesmím použít…)

    1. Daniela Autor příspěvku

      O začátcích Facebooku něco vím z Fincherova filmu, moje narážky na plebejský Facebook a elitní Twitter spíš poukazují na dobu zhruba před třemi lety, kdy byl český Twitter v plenkách a Facebook se naopak rychle zaplňoval spolužáky, kolegy, kamarády atd. Facebook byl víceméně jen projekcí každodenního života do toho virtuálního, ale na Twitteru byli zajímaví lidé, early adopters, a tak asi vznikla iluze, že Facebook je obyčejná záležitost s lidmi, které už stejně známe, a Twitter jakési sdružení „internetových intelektuálů“.

      Paradoxem je fakt, že jako uživatelce mi právě Facebook částečně nahradil SMS zprávy. Na gymplu jsem bombardovala spolužáky SMSkami „Co bylo za úkol“, „Psala se prověrka?“, dneska komunikaci tohoto typu vedu zásadně přes Facebook. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *