Archiv pro měsíc: Září 2012

Konopný tunel

Prý se chystá legalizace konopí, zatím jen pro léčebné účely. Ovšem z plánů legalizace, které se objevují v médiích, musí každý člověk vydedukovat, že se jedná o další tunel, který prospěje různým lidem, ale rozhodně ne cílovému uživateli, třeba hypotetické sedmdesátileté dámě, která trpí Parkinsonovou chorobou.  Taková hypotetická dáma totiž za měsíční dávku konopí zaplatí 1200 Kč a to by snad mělo odpovídat 5 (slovy pěti) gramům!

Podle návrhu legalizace by se nejprve konopí dováželo ze zahraničí, později by vzniklo několik českých licencovaných pěstíren a vypěstované konopí by stát vykupoval. Pro majitele pěstíren (a další zainteresované osoby) to musí být bezva kšeft. Z jedné kytky absolutně nenáročného konopí se získá kolem 200 gramů sušeného konopí, na jednom hektaru vyroste 10 000 rostlin – to je výdělek přinejmenším 300 milionů korun. Z jednoho pitomého hektaru.

Žádné licencované pěstírny nejsou třeba, naší modelové uživatelce stačí, aby získala semínka konopí, na zahrádce si je zasadí vedle rajčat a nemusí se o nic starat. Náklady prakticky nulové a rozhodně nebude sponzorovat vychytralé konopné podnikatele.

Ostatně celá ta legislativa okolo konopí je postavená na hlavu. Viz co je „množství větší než malé“. U konopí je ještě pěstování 5 kytek klasifikováno jako přestupek, ovšem v okamžiku sklizně a sušení se dopouštím trestného činu, protože u sušiny je „množství větší než malé“ pouhých 15 gramů. Co s tím „zbytkem“? To ho musím vyhodit?

Konopí jako lék by mělo být postaveno na roveň jiných bylinných léků (př. aloe vera), konopí ve formě marihuany (tedy užívání čistě pro potěchu) na úroveň alkoholu a tabáku. To ale politici a (hlavně) lobbisté nedopustí, tak skvělou příležitost k vlastnímu obohacení si ujít nenechají.

L. N. Tolstoj: Anna Karenina

K některým knížkám bůhvíproč chovám nespravedlivé předsudky. Tak například novelu Stařec a moře jsem dlouho měla za efemérní žvásty senilního Santiaga a její přečtení jsem neustále odkládala až do jednoho dne na sklonku minulého roku. Jak já byla překvapená, když se ukázalo, že příběh, který jsem tak dlouho odsuzovala, je fantastický, naprosto strhující a dojemný.

Podobně jsem si myslela, že Anna Karenina je román o znuděné hysterce, která je posedlá svými naivními představami o lásce, a když se ukáže, jak mylné jsou, slabošsky spáchá sebevraždu. Kdepak.

Jednak román samotný, ač se jmenuje Anna Karenina, není o Anně, ale spíše o ruském lidu tehdejší doby a o Lvu Tolstém – respektive o jeho názorech. Anna je lepidlem, které drží pohromadě Tolstého pojednání o Rusku, Tolstoj sám v románu vystupuje jako Konstantin Levin.

Anna žije s o dvacet let starším Kareninem, vysoce postaveným úředníkem, chladným, netečným workoholikem, který, myslím, své práci přikládá přílišný význam (ale to je možná rys workoholika, ne?). Mají malého syna, Serjožu, jehož Anna velmi miluje. Annin bratr, Stěpan Arkadjič Oblonskij, úžasně pragmatický člověk, jenž si neodepře žádné světské pokušení, byl nevěrný své ženě, Dolly. Ta chce rozvod, ale na domluvu Anny od něho upouští. Během návštěvy švagrové Anna potkává bohatého a okouzlujícího důstojníka Vronského, později s ním tančí na plese. Vronskij, pro kterého jsou ženy spíše hrou a zábavou, na plese necitlivě odmítne Kitty (sestra Dolly). Ta doufala v jeho nabídku k sňatku, a proto nepřijala nabídku Levinovu. Vronskij propadá kouzlu Anny, které jeho dobývání zpočátku není příjemné, později mu ale cele podlehne.

S vzrůstající láskou k Vronskému opadají Anniny city k manželovi. Karenin tuší poměr Anny, namlouvá si ale, že to jsou jen jeho představy. Anně dojde trpělivost s divadlem, které oba předstírají, a přímo mu řekne, že se stýká s Vronským. Po této konfrontaci Karenin přemýšlí, jak vyřešit vzniklou situaci, nakonec velkoryse dá Anně možnost k nápravě, třebaže je mu jasné, že je to z jeho strany jen zbytečná přetvářka.

Anna je těhotná s Vronským a Karenin přece začíná zvažovat rozvod, který Anna nechce připustit, protože ví, že by takto přišla o syna i o společenské postavení. Po porodu dcery Anna těžce onemocní a dosud vypjatá situace se stane ještě vypjatější. Po zotavení odjíždí Anna s dcerou a Vronským do ciziny, otřesený Karenin zůstává sám se synem. Po návratu do Ruska je Anna vyloučena ze společnosti a těžce tím trpí, proto se raději s Vronským stáhnou na venkov do ústraní. Vronskij je velmi společenský a činorodý člověk, ujímá se nových povinností venkovského šlechtice a aktivně se účastní veřejného života. Chce, aby se Anna rozešla s Kareninem, ta na to ale nemá dost odvahy. Pro Annu je v její osamělosti Vronskij středobodem života a jeho společenské aktivity těžce nese, často je nesmyslně žárlivá. V obavě, že by snad Vronského mohla ztratit, se rozhodne vyřešit vztahy s manželem a požádá ho o rozvod. Karenin se nedokázal vyrovnat s Anninou nevěrou, jeho společenský postup je zastaven a útěchu hledá v jakémsi okultním pseudokřesťanství.

Anna s Vronským se vrací do Moskvy a čekají na Kareninovo vyjádření. Čekání je pro Annu úděsné, opět je izolována od společnosti a ve své nudě a osamění žárlí na Vronského, podezírá ho z nevěry. Neustálé napětí ji začíná přemáhat a posílá Vronskému, který je návštěvě u matky, telegram, aby se vrátil. Pro odpověď si jede na vlakové nádraží, kde obdrží lísteček s Vronského zápornou odpovědí, a nakonec se ve svém zmatení vrhá pod kola vlaku.

Jak jsem už napsala výše, román se sice točí kolem Anny, ale myslím si, že pro Tolstého byly daleko důležitější pasáže s Konstantinem Levinem. Levin je nesmírně složitá a komplexní postava, skrze něj Tolstoj nahlíží na Rusko a já přiznávám, že občas mi z toho šla hlava kolem. Celkem pěkný rozbor Levina jsem našla tady, já se do něj raději nebudu pouštět.

V románu se vyskytuje otázka víry v Boha, zvláště u Levina, Karenina a Kitty. Karenin a Kitty ve víře hledají zapomnění, Karenin si vírou odůvodňuje své chování k Anně v době jejich odluky. Zatímco Karenin víře propadá, Kitty, která se k ní upnula poté, co ji odmítl Vronskij, si včas uvědomí, že fanatická víra ji bolesti nezbaví.

Zajímavé jsou, zvlášť v kontrastu s Annou, sestry Dolly a Kitty. Kitty je zosobněním Tolstého ideálu ženy – miluje a podporuje manžela, porodí mu syna a pečuje o mužova umírajícího bratra. Opovrhuje Annou, stále se cítí pokořena, protože Vronskij dal přednost Anně, a pak Annu považuje za morálně zkaženou, padlou ženu. Dolly má Annu ráda, soucítí s ní a v jednu chvíli jí i závidí, že měla odvahu odejít od muže za skutečnou láskou. Rozdíl mezi Annou a Dolly je v mateřství. Anna už nechce další dítě, aby si udržela krásu a tím Vronského, pro Dolly jsou děti naopak důvodem, proč se nevzdala manželství s Oblonským.

Verdikt –  neuvěřitelně hutný, mnohovrstevný román, s detailně a realisticky (vždyť je to realismus, že) vykreslenými charaktery. Dlouhé, někdy moc ukecané, plné emocí. Tolstoj se fetišisticky vyžívá v opakování faktu, že Vronskij má „bílé, husté zuby“. Líbilo se mi to. Moc.