Archiv štítku: čeština

Absurdní diskuze o přechylování

Větu „Rowling napsala Harryho Pottera“ z pusy nevypustím. Stejně tak se mi svírají útroby při představě, že „profesorka McGonagall se proměnila v kočku,“ a nevolno je mi i z Leia Organová. Neřeknu Cate Blanchettová, respektuji Emma Watson i Emma Watsonová, podobně i Hillary Clinton a Hillary Clintonová.

Vzpomněla jsem si na diskuzi pod jakýmsi článkem (snad to bylo na serveru iDNES), kde vznikla rozsáhlá debata o přechylování. Někdo se rozčiloval, že přechylování je nesmysl, že se tak przní cizí příjmení. Dostal odpověď, že všechno je trochu složitější, a pokud si je tedy tak jistý faktem, že přechylování je zbytečné, ať určí, zda jméno Alice Cooper patří muži, nebo ženě. No a chytrák suverénně prohlásil, že Alice Cooper je žena. A ti, co neznají Star Wars, budou mít zřejmě problém určit pohlaví následující dvojice – Hayden Christensen a Hayden Panettiere.

Přechylování fandím, ale přiznávám, že úplně nerozumím tomu, proč přechylujeme už přechýlená ruská příjmení. Zvlášť u těch, co končí na –ova, je to do očí bijící. „Svalnatá Abakumova v teplácích nepostoupila mezi nejlepších osm oštěpařek v olympijském finále.“ Je nějaký Abakumov a Maria je Abakumova. Abakumovová mi zní trochu zvláštně. Na druhou stranu nemám problém s Anna Karenina, ani Anna Kareninová.

Čínská a korejská příjmení jsou také zajímavá. Podle ČT se nepřechylují, snad kvůli tomu, že by se tak příliš změnila jejich fonetická podoba. Ale kdo zná seriál Chirurgové, ví, že v něm vystupuje Christina Yangová, ne Yang. A to je dobře. Nebo byste chtěli, aby Bailey říkala „Yang, na sál“?

Nakonec přechylování je přirozená součást českého jazyka, který je velmi bohatý na různé výjimky a zvláštnosti. To se mi na něm líbí. Někdo může například namítnout, že nad „u“ bohatě stačí psát jen čárku, že kroužek je zbytečný. Jenže v „ú“ a „ů“ jsou zakódovaná dlouhá léta, během kterých se český jazyk vyvíjel, a jen hlupák by chtěl „ů“ zrušit, „protože vlastně k ničemu není.“

Moje angličtinářka na základce při našich doslova doslovných překladech textů říkala „Mluv, jak ti zobák narostl.“ Svatá pravda. Jen některým jedincům zkrátka zobák narostl blbě.