Archiv štítku: sociální sítě

Něco málo o Twitteru

Na Twitteru se mi nejvíc líbila anonymita, kdy si vyberu zajímavý účet, sleduji ho, a pokud mě z nějakého důvodu omrzí, dám mu s lehkým srdcem unfollow. Nudíš, nelíbíš se mi, tak nazdar. Není v tom nic osobního. (Naproti tomu na Facebooku by vymazání z přátel mohlo být považováno za akt otevřeného nepřátelství.) A z mého pohledu se anonymita na Twitteru postupně vytrácí. Někteří uživatelé se po několikaletém sledování zhmotnili, popisují svůj každodenní život, a tím se paraziticky vtírají do mého, a to do takové míry, že když chci dát unfollow, éterický uživatel je někde kolem a vyčítavě se na mě dívá. Pak dokonám dílo zkázy, zmáčknu červené tlačítko a on zalká „@Chobolova unfollowed me“. Proč jen nemůžete zůstat virtuální a anonymní a ušetřit mě myšlenek typu „No jó, on sice píše blbosti, ale sleduje mě už dva roky, odpovídá na moje tweety, přidává si je mezi Favorites, tak přece mu nedám unfollow.“ Není úplně absurdní, když přemýšlím, zda neurazím daného uživatele tím, že ho přestanu sledovat? Vždyť je to anonymní osoba, kterou jsem v životě neviděla, nevím ani, jestli existuje.

Trochu objektivnější postřeh je tento – zmizelo průkopnické nadšení z dob, kdy Twitter byl něčím novým, jakousi elitní alternativou plebejského Facebooku a spousta uživatelů se svými tweety snažila dostát uměle vytvořené pověsti patricijů sociálních sítí. Ale snad by to šlo říct i jednodušeji – některé jedince, mě nevyjímaje, omrzela stará hračka. Koneckonců i na Facebooku se nové příspěvky objevují velmi sporadicky, a to většina z nich jsou odkazy na hudební videa.

A ještě jedna myšlenka, která se asi tluče s mojí ódou na anonymitu. Nebrat Twitter a obecně sociální sítě moc vážně. Stejně do vod internetu vypouštíme své Doriany Graye, zatímco obrazy jsou pečlivě uschované za monitorem notebooku, displejem mobilního telefonu či tabletu.